Tak se mi začala honit v hlavě otázka, zdali může mít autor stejnou radost z druhého vydání své knihy jako z toho prvého. Ono vůbec v době, kdy k nám po Hedvábné stezce jako projev přátelství doputoval z Číny ten nevzhledný hajzlík, který zavinil, že už víc jak rok žijeme střídavě ve stanném právu, má člověk víc času na přemýšlení. Nejspíš se všichni shodneme na tom, že první vydání je asi přeci jenom o něco radostnější. Ale ani to druhé, třetí či víceré, nemusí být bez radosti. Protože v době, kdy nakladatel bude asi těžko dělat něco pro autorovy modré oči, protože by zkrachoval, svědčí druhé vydání o tom, že příběh který autor před lety vytvořil, neztratil na životnosti ani v době pozdější.
číst dál