Období: rok 2021

Lidová pranostika o tom, že budeme v dubnu ještě zalezlí, se nám promítá do současných dnů o dost jinak, než předkové myslili. Proto se ještě v tomto měsíci budeme  věnovat všem oslavencům. Když už se nemůžeme setkávat osobně, alespoň si každého z nich připomeneme a třeba si i zavoláme, pozdravíme se mailem – a také opět s obdivem zjistíme, jak pilní stále naši členové jsou. číst dál

Milí kolegové, básnici, prozaici, přátelé literární tvorby, vážení čtenáři, letošní duben začal oslavou Velikonoc, svátku jara. A jaro je nesmírně silné, emoční období, které napouští stromy mízou, tahá zeleň ze zmrzlé země, je obdobím, kdy slunce znovu začíná hřát.... Je příslibem nového života. Věřím, že nejenom příroda se probouzí, ale i v nás startuje nový elán, který jistě nechybí ani literátům. číst dál

Vážená autorko, vážený autore, příteli či přítelkyně humoru! Dovolujeme si Vás pozvat na slavnostním setkání, při kterém proběhne vyhlášení výsledků  20. ročníku literární soutěže Řehečská slepice, a to koncem května 2021 v Jičíně.  číst dál

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milí přátelé a příznivci, podmínky k osobnímu setkávání stále nejsou příznivé. Musíme však doufat, že bude lépe a potkávat se alespoň „virtuálně“.  S manželem Václavem Strachotou jsme proto připravili další takovéto setkání v Karlíně. číst dál

Tomáš Jirgl číst dál

„Mentálně se ukázni“ tvrdí známý klasik, autor řady knih a písňových textů, Jan Vodňanský, v jedné ze svých jazykových hříček, nazvané Uklidnění lékařem. A snad všichni známe pokračování: „Jazyk na mne vyplázni / Ukaž mi svou moč / pak ti řeknu proč.“ A jedním z dalších bonmotů, které se vžily a staly se součástí české jazykové kultury, je úsloví: „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Zajímavé je, že jsme si tuto slovní hříčku před časem v novinách přečetli v jednom článku. Autor v něm pro méně znalé či mladší čtenáře poctivě přiznal, že nejde o takzvanou lidovou tvorbu nebo novinářův nápad, ale že tato hříčka vznikla v tvůrčí dílně jednoho z klasiků českého humoru. číst dál

Přátelé, text k písničce v odkazu níže - jsem napsala na přání kamarádů hudebníků z Olomouce, aby posluchačům dodávali v této nelehké době naději na časy, kdy zase bude líp, aby věřili, že už to bude brzy. Písnička však patří vám všem, protože Morava je jen částí naší země - a všichni zde čekáme, že se s jarním sluníčkem vrátí vše, co nám teď chybí. Snad písnička splnila svůj účel, neboť za pouhý týden si ji poslechlo již přes 2 000 posluchačů. Doufám, že potěší i vás. Moc všechny zdravím. Jaroslava Pechová číst dál

Tak se mi začala honit v hlavě otázka, zdali může mít autor stejnou radost z druhého vydání své knihy jako z toho prvého. Ono vůbec v době, kdy k nám po Hedvábné stezce jako projev přátelství doputoval z Číny ten nevzhledný hajzlík, který zavinil, že už víc jak rok žijeme střídavě ve stanném právu, má člověk víc času na přemýšlení. Nejspíš se všichni shodneme na tom, že první vydání je asi přeci jenom o něco radostnější. Ale ani to druhé, třetí či víceré, nemusí být bez radosti. Protože v době, kdy nakladatel bude asi těžko dělat něco pro autorovy modré oči, protože by zkrachoval, svědčí druhé vydání o tom, že příběh který autor před lety vytvořil, neztratil na životnosti ani v době pozdější. číst dál

číst dál

Pomalu si zvykl na neustálé korigování kurzu, na jekot větru a cákance vody, kdy vlny narážely na pravý bok, zvedaly se po jeho hladké stěně a prolétaly přes celou délku lodě. Bručení motoru ho uklidňovalo. Někde v podvědomí cítil, že tohle není zdaleka to nejhorší a že má před sebou ještě dlouhou cestu. Ne těch dnešních ještě několik hodin plavby do Maslinice. Ale zítra… pozítří… číst dál

Děj příběhu, se odehrává v prostoru kolem Středozemního moře a Jadranu a je volným pokračováním osudů Michaela Daberta, se kterým se čtenář setkal už v předešlém románu Pohled šelmy. Po dokončení mise v Praze se záhadný M. Dabert vrací do Francie. Když dostane zakázku k ochraně Solange Blanchartové, mladé atraktivní manželky pohřešovaného podnikatele z Cannes, přijímá, i když se mu její obavy zdají neopodstatněné. Přesto k útoku na její osobu, při němž zemřou lidé, dojde, okolnosti jsou však víc než podezřelé. číst dál

Zastavil na prvním odpočívadle s benzinovou pumpou dálnice D5 na výjezdu z Prahy, číst dál

Do Čech se po dvaceti letech vrací záhadný Michal Dabert. Jeho oficiálním posláním je zřízení pobočky nadnárodní bezpečnostní agentury v Praze. Ale je to hlavní a jediný důvod jeho pobytu v Praze? Protože po jeho příjezdu začínají umírat lidé. Tento případ má vyřešit komisařka Tereza Pfeiferová z kriminálky. Když ho však začíná rozplétat, je z případu odvolána a vše kolem Daberta přebírá vrchní komisař z ÚOOZ Petr Vágner. Osudy všech tří se začínají proplétat takovým způsobem, že se dostává na hranu profesní etiky osobní vztah Pfeiferové k Dabertovi a později jsou na pováženou rovněž tak Vágnerovy a Dabertovy styky.  Při jejich společném adrenalinovém výletě na Lipno má někdo z nich zemřít. Ale kdo? A co je skutečné a co jen hra? A podaří se Pfeiferové v novém případu, který dostala, vypátrat, kam mizí nezletilé děti? Na to si bude muset čtenář počkat až na konec. Ale tak, jak má autor ve zvyku, nenechá čtenáře při tom čekání nudit se ani na chvíli.  číst dál

„Slečno!“ zavolal na tu vyzáblinu, která kráčela přes opuštěné náměstíčko ještě opuštěnějšího městečka Holatownu. číst dál

Inspektor Timothy Prévit je ve své podstatě vlastně neměnný. Možná vychází z myšlenky, že co je dobré, nemá se měnit, ale spíš je mu to jedno. A pokud se chce měnit někdo jiný, nechť tak učiní a jeho nechá na pokoji. Proto je dále neoblíbený v práci, žije dál odloučeně od své rodiny, kdy jeho žena Mavis čapla děti, milence Eliota a odstěhovala se s nimi z New Yorku. Ale nezávidí jí. Mavis s výměnou partnera musela vyměnit i způsob obživy a se svým novým partnerem se živí prodejem aut. číst dál