Ani těžká doba s omezeními nás nemůže zastavit v pokračování vpomínek a oznámeních o významných dnech našich přátel a popřáli jim hodně zdraví a všeho nejlepšího k jejich narozeninám. Naopak, právě v této době jsou pouta s ostatními pro nás všechny hodně důležité a proto se nyní hodlám věnovat všem našim osmi oslavencům důkladněji, než jindy (mimo jiné – ať také máte, co číst).
Hned na čtvrtý den v měsíci se domluvili dva naši mužští kolegové, ovšem z různých generací. Náš čestný člen, pan doktor Karel Pexidr sice nemá kulatiny, ale tím úctyhodnější věk. Dovolím si prozradit, že pomaloučku míří ke stovce, i když jde teprve o první krůčky v této dekádě. Patří k předním českým filosofům, zabýval se snad všemi základními filosofickými tématy (např. Bytí, 2019). Filozofie nemá daleko k poezii, takže si pohrál i s verši (Básně, 2003), věnoval se povídkám (Cesty k cíli, 2014) a literatuře faktu (Nové vyprávění ze staré Plzně, 2006). Umění a krása dokážou souznít v různých rovinách a způsobech. Největší rozsah jeho umělecké práce tvoři 119 různých hudebních skladeb, z nichž je mnoho nahráno na celkem šesti CD. Hrají se v Evropě i za mořem. Jak vidno, i ve vyšším věku je stále činný a my mu (a také sobě, krásy nikdy není dost) přejeme mnoho dalších tvůrčích sil.
Druhým oslavencem čtvrtého dne je Ivo Harák, všestranný básník a známý literární kritik. Pracuje jako odborný asistent katedry bohemistiky na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Zajímavé je Meziřečí (2010), což je „hospodská litanie“, jedinou větou prolétnuté dvacáté století, pábitelství blízce příbuzné Hrabalovu. Jednou z posledních sbírek je Pedomancie (2017). V ní shrábl do hrsti různé polohy a podoby svých básní a touto pestrou směsí oslovuje každého čtenáře a příznivce. Na závěr je nutné zmínit knihu Býýýt odněkud (2019), literárně vědní statě o české literatuře, v níž se věnuje také opomíjeným a regionálním současným autorům.
Uprostřed měsíce, patnáctého, se rozhodl narodit Otto Hejnic a jako jediný z našich oslavenců slaví výročí- půlkulatiny. Tento novinář a spisovatel, člen Kruhu autorů Liberecka, je nejen autorem literárních, hudebních, divadelních a výtvarných recenzí, nýbrž vedle hodnocení ostatních sám leccos v daných oblastech tvoří – libreto k muzikálu Chytit kometu a divadelní hru Loupežné přepadení. Samozřejmě publikuje povídky a v r. 2015 vyšel román Sifon, Venda a jejich lásky, v němž hrdiny spojuje prostředí mně osobně blízké – vesnička v Sudetech.
Což o to, rozkročit se pěkně uprostřed měsíce, to je dobrý nápad, ale výrazností a velkou slávou pana Hejnice jasně poráží Daniela Kovářová. Kterýpak by to asi tak mohl být den (a nehádejte, prosím, VŘSR, jsme ve druhé půli a dekádě měsíce)? Správně, 17.11. Svou osobností a šarmem dobře doplňuje význam tohoto dne pro celou společnost a hodně vyvažuje leccos smutného, co se s daným dnem pojí. Jako by se do ní vlila i energie všeho mládí z těchto dní: Je neuvěřitelně pracovitá, zapálená pro věc, do práce i tvorby vnáší nadhled, humor, přímost. Z posledních knih uvedu populárně-naučnou Jak přežít krizi v rodině (2020)ve spolupráci s Maxem Kašparů, vtipný návod Jak chovat muže (2018, cena za druhé místo v Ceně Miloslava Švandrlíka), nebojí se ani detektivky (Smrt v justičním paláci, 2016), samozřejmě napsala mnoho odborných titulů z právnické praxe, často ve spolupráci s dalšími špičkovými odborníky (Komunikace s klientem jako hra… I ta má svá pravidla, 2019, s Ditou Fuchsovou).
Dvacátý třetí listopad patří dalšímu čestnému členovi a významnému filosofovi, panu doktoru Josefu Šmajsovi. Pokud má pan Pexidr namířeno zvolna ke stovce, pan Šmajs ho o rok předběhl. Tím více mne fascinuje, kolik toho tito naši léty starší, ale výkonností pouze zralí pánové a dámy dokážou, jak se s námi dělí o svou životní moudrost a znalosti. Mimo vědeckou obec je pan doktor Šmajs znám svými popularizačními esejemi, např. ekologickými v rozhlase (Filozofie psaná kurzívou, 2003). Ani ve vysokém věku se úvah nad naším světem a kulturou nevzdává, naopak: právě letos vyšla kniha Pes je zakopán v ontologii. Co v ní najdeme? Evoluci, informace, rozhovory, články a krátké úvahy. Uznává jej i svět, zúčastnil se i Světových filosofických kongresů (2008, 2013 ) a pro světovou americkou encyklopedii (Encyclopedia of Anthropology, 2006) vypracoval několik hesel. Právě teď a navždy bude platný filozofický koncept Ústava Země (2005), vydaný také slovensky, anglicky, německy a rusky.
Na dvacátý pátý listopad se s rozestupem dvou let ohledně narození domluvily dvě dámy, Jaroslava Málková – Eichackerová a Jarmila Kovařčíková Skalná. Jak vidno, jsou si blízké ve více směrech, ač rozené na podzim, mají ve jméně jaro. Ačkoliv jsou to dámy čilé, výkonné a schopné, zdvořile dáme přednost té, která na svět přišla první:
Jaroslava Málková – Eichackerová je duší plzeňské kulturní scény, organizátorka a zároveň jemná lyrická básnířka. Dříve vyučovala přírodní vědy – chemii, matematiku a fyziku. Jsme zvyklí, že u našich členů to vůbec není protimluv. Ve stejném roce, kdy vydala svou sbírku Neopouštěj se, člověče (2018), se zapojila i do generační výpovědi básnířek Dámská jízda. O její všestrannosti svědčí spolupráce s Alexandrou Antošovou u historické prózy Nic dobrého o mrtvých (1974).
Paní Jarmila Kovařčíková - Skalná do prozaické tvorby vplétá poetiku, v posledním románu Nora (2013) i krapet astrálna. Tím zaujala i příznivce fantastiky. Vydávala především povídky, zaměřující se na mezilidské vztahy a smysl života (např. Modrý kovboj a žlutá kráva, 1993, USA), v angličtině knihu Striding into the Sun (2005). Jak jste možná vytušili, od r. 1984 žije v USA.
Měsíc po oslavách dam uzavírá galantně další muž z našeho seznamu, Bohuslav Matyáš. Zabral si třicátý den a známe jej například z knih rozhovorů s významnými osobnostmi Rád jsem vás poznal (2003) a Rád jsem vás poznal 2 (2010). Vystřídal totiž různá média – rozhlas, noviny, kulturní časopis ZVUK Zlínského kraje, přispívá do almanachů, publikuje fejetony. Práce v redakci mu nadlouho změnila život – jako hlasateli protiokupačního vysíláni v r. 1968. Střídal poté dělnická povolání, než se r. 1990 vrátil do Syndikátu novinářů.
Všem našim milým oslavencům přejeme v této době nepříjemných omezení a obav pevné zdraví, stálou inspiraci, mnoho doteků krásy a lidské dobroty, další tvůrčí síly.
V uplynulém měsíci byli jmenováni čestnými členy pánové Jan Mareš, Lubomír Man, Vladimír Páral, Ladislav Muška a Karel Richter. Blahopřejeme jim a děkujeme za jejich veliký přínos naší literatuře a kultuře vůbec.
Hana Mudrová
2024 ©