Jiří Cenek
Vzdálený cíl
Ten cíl byl dán již na počátku cesty
jen přiliš, příliš zdál se vzdálený
a ved mě smysl, nenápadný, šestý
kompasem chudě vyzdobené haleny
Tam dojít měl jsem kdysi, dávno, jednou
loukou úžasu smutkem nepřehlednou
A šel jsem, krok po přímočarách hříchu
i stezkou co zná jen spravedlivý
v samotě při adoračním tichu
úderech zvonů času pod kladivy
a smazal délku slova vzdálený
až s tíhou křížů na svém rameni
I řece, bytí cíli, ubylo již si
a vzdala se hrůzyplných proudů
to mnohý balvan tvář svou obnažil
kde mokrý písek diářem je soudu
Tam přejdu, vím, bez převozu, jen bos
lehce jak smích, co nedbá na patos
*