Tomáš Jirgl
V lednovém odpoledni
Postavy z písmen
plev a chmýří
míří kolem starého jasanu
prošlapanou cestou na hřbitov
Za kostelem hraje panipán na hoboj
Království vteřinových ručiček
v mlze a stesku
Obrysy šindelových střech
bělají a vlhnou v lednovém odpoledni
Mrzne až to pálí
až se mi ztrácí všechny mé postavy
Vstupují do bílé sklenice
v ní si snad hrají
…koulují smrt a točí si to na mobil
Než
Až dostříhám poslední bonsaj
a Země má na mě otočí svou tvář
namaluji ti rty
Prokrájíme se bolestnou nocí
sex povýšíme na umění
poztrácení všetouhou
a tak uvěřitelně …smrtelní
Ozveš se mi bránou dotyků
jsi něco víc než moje žena
Vpich na temeni hlavy
touha proměněná
ve skon básníka
se smutnýma očima
Pak tichodary
Než se rozjitří
…než přijedou popel…lháři
Budu znát odpovědi?
Proč se zjevují
motivy obtloustlého starce
u břehů tvých moří
má Země
a nezachráním tě
sběrem PET lahví?
Jak dostanu na oční
pár slepých kolejí?
Co je to za náhodu
že „láska“ přichází
když mám prachy
a co je to za život
když nás strká do hrobů?
Proč otcové
tak milují své dcery?
Budu znát někdy odpovědi?
Hovoří jazykem cizím a svázaným
Hovoří jazykem cizím a svázaným
dotkne se hrůzných vln na slinách poselství
na očích zákal lesklý žal ryb
slizké kyvadlo na čerstvě zamilovaných hodinách
Zná tě už od války
byl hlavounem stydících se trosek všeobecných pocitů
V zahradách zaplavených slunečním dechem
dráždivé scény v černých kožených rukavicích
Sáro jsi krásná smrtelně zrzavá
na cestě vášnivé na čele trn
stehna jsou přistávací plochy pro mnoho zrcadlících se očí
odrazů z trávy a koncentračních táborů
2024 ©