Sluncem provoněný den
Procházíš po špičkách
tančíš jako baletka.
Zachytit tě není snadné
dotknout se tě je nemožné.
Tvé paprsky mě pálí
tvá bolest mě sužuje.
Jsme jak nad propastí
jednoho rána.
Smrtící epidemie.
Lehkost
Je to žár nebo dým.
Těžko se uniká.
Jako by tě někdo svlékl z kůže
tvé paže se otáčejí
jako postavička z komiksu.
Nedůvěřivě vrážíš do lidí.
A z úst ti jdou oblaka slov.
Napsaná tuší.
Samota
Horká káva se dotýká
tvých rtů
bez pocitu souznění.
Jsi válečná kořist.
V tiché soustavě mlčení.
Nacházíš útočiště
v mrakodrapu.
Protkanými perlami
hořící svíce.
Marný je čas vzpomínek.
Jsi na seznamu lidožroutů.
Bytosti
Jsme zadušeni touhou
malých a velkých lidí.
Ploužíme se po ulicích
v nitru centra hlučící ohňostroj.
A lidé umírají
virová epidemie sílí.
Hudba hraje dál
jen diváci jsou nastrojeni
do skafandrů.
Óda na radost.
Malá noční hudba
Zpívající zpěv lidí,
radostí se plouží.
Nikdo se neotáčí
za štěstím.
Jen hloupost roste
jako z biografu.
Lidé umírají po ulicích.
Stmívá se
Prší jen zlehka,
když slunce se ukrylo za hory.
Zůstal dialog na cestě.
Někdo ho pustil dál.
To vítr tiše šeptal
je letní vlahá noc.
V diamantovém oparu.
Nikdo se neptal
jen se díval do duše.
Martina Koubová
2025 ©