UKÁZKA JE Z ROZEPSANÉ KNIHY MANŽELSKÉ ETUDY 2, KTERÁ NAVAZUJE NA KNIHU FEJETONŮ MANŽEKÉ ETUDY aneb ČESKÝ DEKAMERON, KTERÁ JE V SOUČASNÉ DOBĚ V TISKU.
BYLA JSEM ZNÁSILNĚNA
AUTOR - Jindřich Malšínský
NĚKDY SE ŽENA BRÁNÍ ZNÁSILNĚNÍ TÍM, ŽE SE SAMA NABÍZÍ
Blaženě Drdové ve vsi nikdo neřekl jinak než bába, přestože jí do čtyřicítky nějaký ten rok chyběl. Byla to obecní drbna, ale ten její, pokud o tom byla v hospodě řeč, vždycky chlapy usadil:
„Řekněte mi, která ženská není drbna,“ a když chlapi mlčeli, dodal. „Takové ženské by to chybělo a jistojistě by trpěla duševní poruchou.“
Starosta Hron upil z půllitru trochu piva, utřel si dlaní z vousů pěnu a pravil:
„Souhlasím. Mít doma ženskou s duševní poruchou by nechtěl nikdo z nás. Ženský ať si drbou, chlapi nepotřebujou drbat, protože si v hospodě všechno v klidu poví a tím to končí.“
Hospodský se málokdy míchal hostům do řeči, zejména pokud jde o politiku, ale tentokrát poznamenal:
„Drbny byly, jsou a budou. Na tom nic nezmění Havel ani generál Pavel.“
Drdová hrála v obci prim. Ne že by byla tak chytrá, ale měla sytý hlas a nenechala nikoho promluvit. S Drdou stvořili jednu holku, která jakoby mámě z oka vypadla. Ve školce hubu nezavřela a učitelky byly rády, když začala chodit do první třídy. Ani tady to nebylo lepší. Když se prokřičela do devítky a nastoupila do učení, začala se rozhlížet po chlapcích. Žádný jí nebyl dost dobrý a ona zas nebyla dobrá pro ně. Když si postěžovala matce, ta jen pokrčila rameny a podotkla, že by se měla víc snažit.
Čekání, čekání hrůzu nahání a tak se začala obávat i Drdová, aby jí nezbyla doma na ocet. Sama se vdávala v devatenácti, Drda byl o devět let starší a jak sama říkala, moc si vyskakovat nemůže. Drda si vyskakovat skutečně nemohl, ale moc mu to nevadilo. Na všechno jí přikývl a pak si stejně udělal, co chtěl.
Stalo se málokdy, že ho požádala o radu, ale tentokrát po splnění manželské povinnosti se ho v posteli zeptala:
„Drdo, co s tou holkou provedeme? Mám obavu, abych se o ní nestarala až do osmadvaceti jako tvoje máma o tebe.“
„To musíš vědět sama, jak se to dělá,“ zasmál se Drda. „Když se chlap k ničemu nemá, musí mu ženská pomoct. To by v tom byl čert, aby se některej nenachytal, nezatáhl ji do křoví a tam ji neznásilnil. Musíš jí vysvětlit, aby se moc nebránila, nebo z toho zase nic nebude.“
Máma jí hned druhý den poučila slovy Drdy a okořenila svými vlastními zkušenostmi:
„Až dojde na věc, moc se neupejpej a nedělej drahoty. Jinak sbalí fidlátka a zbyde ti jen na čůrání.“
Irča neměla ve vsi šanci a tak šla s bývalou kamarádkou z učňáku na ples do sousední vsi. Shodou okolností tam bylo víc kluků než holek a tak byla v jednom kole.
„Já jsem Tomáš, ale říkají mi Tom,“ představil se jí tanečník, kudrnatý blonďák a při tangu ji přitiskl ke svému tělu.
„Máš pěkný kozy,“ dodal, aniž by se začervenal.
„Já jsem Irena, ale říkají mi Irčo, a kozy mám po mámě. Máma říká, že příroda na mně nešetřila a možná bych se mohla stát i manekýnkou.“
„Jestli dovolíš tak já si tě přeměřím a řeknu ti, co by se s tím dalo dělat.“
Irča neodporovala, jen trochu se při měření upejpala a pak šlo všechno jako na drátku.
Doma se mámě pochlubila, ale ta na to šla z praktické stránky.
„Irenko,“ s uspokojením ji oslovila máma. „Musíš mi to povědět, jak to probíhalo podrobně, abych byla v obraze.“
„Tak nejdříve mě zatáhl do křoví a tam postupně začalo to měření.“
To mámě stačilo.
„Irčo, jde se na policii a tam všechno povíš od samého začátku.“
Na policii začal vyšetřování mladý policista, který se styděl a tak se toho ujal starší a zkušenější a na první pohled bylo vidět, že má se ženskými zkušenosti.
„Tak ještě jednou! Dotyčný nejdříve ohodnotil vaše poprsí a…“
„On říkal, že mám pěkný kozy,“ pípla Irča a podrobně vyprávěla, jak to měření probíhalo.“
„Bránila jste se?“ pokračoval důstojník ve výslechu.
„Ani moc ne. Máma mi řekla, abych se jen trochu upejpala, ale ne moc, abych ho od měření neodradila.“
„Křičela jste nebo volala o pomoc?“
„Proč bych to dělala? Mně se to líbilo,“ zaštěbetala s úsměvem dívka a podívala se na matku.
„Prosím tě mlč! Nakonec si bude pan policajt myslet, že to nebylo znásilnění, ale jen obyčejné měření“ a obrátila se na vyšetřujícího.
„Máte pravdu, matko, znásilnění vypadá přece jen trochu jinak,“ zhodnotil výpověď důstojník a s oběma ženami se rozloučil.
S tím se Drdová nesmířila, vzala kolo a jela do sousední vesnice. Když zjistila, že máma násilníka je její spolužačka, barvitě ji vylíčila, jak probíhalo přeměřování její dcery a ta se nestačila divit.
„Říkáš znásilnění?“ podivila se a nalila Drdové domácí kořaličku, pak druhou a nakonec se objaly a z plna hrdla zapěly: Má roztomilá Baruško, vem mě k sobě na lůžko, má roztomilá Baruško, vem mě k sobě spát. Daly si dalšího frťana a pokračovaly: Nevemu, nevemu, ty seš prase, včera si chtěl dnes chceš zase…
Když se vrátil Tomáš z práce a dověděl se o znásilnění pravil, že mu míry Irči vyhovují a ať chystají svatbu. Omluvil se, že musí odejít, protože slíbil Irence, že ji přeměří, jestli náhodou neudělal někde chybu.