Působivými krajinnými fotografiemi se prezentuje Vladimír Stibor v básnické sbírce s poněkud aktuálním titulem ANDĚL STRÁŽNÝ V KARANTÉNĚ (vyd. Václava Rysková, 2020, 92 str,), jejímiž tvůrci jsou Magdalena Pokorná a Vladimír Stibor. Fotografie otvírají až symbolické výhledy do kraje, poezie nahlíží do dnů všedních i svátečních, jejichž prostý půvab nelze pominout. Dva oddíly představují samostatnou tvorbu zkušených básníků, prostřední byl vytvořen rukou společnou a nerozdílnou. Podstatného rozdílu se čtenář nedohledá, autorská pouť Pokorné a Stibora se klene nad stejnými úžlabinami, přes všechny peripetie inklinuje k poklidným končinám hledání a nacházení, prosvíceným vřelostí, laskavostí a vstřícností. Jako vyznání působí závěrečná báseň O hoře úsvitu, v níž čteme: //Půjdeme spolu k hoře úsvitu//budeme klopýtat//… Vězme, že příliš neklopýtají, čtenář je k jejich hoře úsvitu doprovází s pochopením, jim i sobě přeje to, čím sbírku korunují: //Ale těch krásných let//co náš ještě čeká//. Na současných literárních kolbištích pozoruhodný a potěšitelný optimismus.Kéž by v nich jako jiskry z hřejivé vatry vytryskly další vroucné verše. Do třetice citát: //Zakazuji si vstupovat//do téže řeky//. Do široširé řeky poezie vstupovat mohou. Je to nanejvýš žádoucí.
František Uher
2024 ©