S otevřenou náručí vítáme díla, která se vyznačují přesným viděním historie. Třeba i té nedávné. Po románech Odpusť, že jsem se vrátil (2018) a Hořící nebe (2019) uzavřela Iva Tajovská zamýšlený triptych románem NEŽ SE ROZDĚLÍME (Maraton, 2021, 240 str.) Dějová linka tří uvedených románů se táhne od první světové války k devadesátým létům minulého století, takže můžeme mluvit o románech historických, třebaže v tom posledním rezonuje současnost jako nepříliš vzdálená ozvěna. Tajovská se nevyhýbá ošidným událostem. Její předností je objektivní přístup k událostem, které bezprostředně ovlivňují protagonisty jejích knih. Zřetelnými mezníky se staly rozpady státních útvarů. Toho, jehož oběťmi jsme se stali, toho tragičtějšího na území bývalé Jugoslávie. Vyvolaly i osobní krize, které jsou cizelérsky reprodukovány.
Číst Tajovskou znamená plout po proudu, nechat se jím strhnout. Ve čtenářích rezonuje příjemný pocit, že jsou přímo vtahováni do děje. Dokáží ho navodit pouze skutečně velcí spisovatelé. Přes veškerá úskalí prolíná románem přirozená touha po porozumění a smiřování, moudrý nadhled nad dávnými událostmi. Textem se vine pevná linka laskavosti, pochopení a neokázalé naděje. K přednostem knih Ivy Tajovské náleží nevtíravý, ale zřetelný optimismus. Objevování kompaktních pevnin v člověku dodává románu Než se rozdělíme přesvědčivost.
František Uher
2024 ©