Letos mezi nás přišla malá čtvercová knížečka, plná kouzel. Již dříve jsem vídala autorovy fotografie ze Sedlčanska a byla jimi okouzlená. Představovala jsem si rodinu maminčiny tety Marty, která v těch místech někde žije, vzpomínala na maminčino celkem strohé vyprávění po návštěvě, kdy nezapomněla zmínit, že je tam všude moc hezky.
Říkává se, že černobílá fotografie vypráví o světě mnohem lépe, než barevná, že je v ní také poetično, nálady, hloubky… Pro mne je tomu právě tak a domnívám se, že i lidem velmi znalým se díky básníkovu fotogtrafickému vyznání rodnému kraji bude knížečka jevit velmi, velmi podobně. Nebo ji opentlí svými spokojenými úvahami o různých aspektech kvality a předvedeného umění.
Poeticky se tu otevírá krajina v mnoha odstínech tepla a ročních období, detaily staveb, hra světla a stínů, tváře lidí. Kniha vznikla výběrem snímků ze sedmiletého putování a zastavením se, kdykoliv byl autor zasažen okamžikem nebo genbiem loci. Jsoutu tedy rovněž fotografie, vzniklé pro úsměv, pro zachycení podoby přátel z řad umělců, rodiny i momentky lidí neznámých, oddávajících se odpočinku, naději, radosti dne. Z nich zvláště portréty mně známých umělců připadají velice výstižné. Každá stránka vypovídá, ať o vztahu k zachyceným lidem nebo okouzlení okamžikem, k novým a novým pohledům na dávno známá místa.
Koho fotografie pustí bez delšího zastavení dál, tomu napoví šestice básní, jak to s onou náladou krajiny a cítěním básníka je. Verše jsou průvodci, kteří napovědí, ale za ručičku nevedou. Dokreslují, dotvářejí, ale doslovnost nečekejte, ta se probudí ve vašem nitru.
Co ještě povědět? Úvod a celkem stručné představení autora si můžete přečíst v češtině i angličtině, takže zrod publikace považuji za významný počin i v rovině propagační. Věřím, že kniha by mohla oslovit i cizince, které tak navnadí k toulkám po krásném kraji a k rozhlížení se po kráse našeho (a básníkova) světa.
Anna Šochová
2024 ©