Literární rukopis píseckého spisovatele Ladislava Berana je natolik jedinečný a příznačný, že stačí jen malý úryvek textu, abyste si byli bez výhrad jistí, kdo je autorem dané knihy. Jeho styl je typický a naprosto nezaměnitelný, ať už píše o kriminálních příbězích ze současnosti či se vrací téměř o století zpět ke své oblíbené písecké četnické pátračce. V obou případech dokáže mistrně navodit atmosféru té které doby, včetně prostředí, v němž se jednotlivé kriminální případy odehrávají, způsob mluvy či soubor zapadajících detailů příslušných k popisovanému ději. Spád každé z rozehraných příhod zaručují pak především jadrné dialogy, jako vystřižené z autentického dobového dění.
Tentokrát se mají příznivci Beranových prvorepublikových krimi povídek opravdu na co těšit. Autor totiž věnoval hříšným lidem města píseckého a četnické pátračce z rodného města víc než tři a půl stovky stránek napínavých historek, které zavádějí čtenáře do světa zločinu i do oblasti jeho protipólu – tedy strany práva. Samozřejmě, že si k pátrání opětně přizval naše staré známé – nadporučíka Votrubu, strážmistra Hřebejka, štábního strážmistra Kubíka a další. Ani jejich protihráči – zloději, lupiči, kasaři, traviči, podvodníci, lehké děvy, falešní uchazeči o manželství, dokonce i vrazi - však nepostrádají svůj lidský rozměr, i když s narušeným charakterem.
Ačkoliv tehdejší doba ještě postrádala mnohé z dnešních vymožeností pátrací techniky, Beranův knižní tým četnické pátračky dokázal vždy - někdy dříve, někdy později - narazit na strávnou stopu a využít dosavadních zkušeností či nezpochybnitelné intuice k rozmotání leckdy i pořádně složitého případu. Dokazuje to jeden a půl tuctu povídek z různého prostředí, ať už se jedná o hotel Gabriel, budovu krajského soudu, rajony obchodních cestujících, hřbitov, podnik s červenou lucernou, parní lázně apod., ale v každém případě naprosto přesně a věrohodně vykreslených. Nic z toho však nebrání potřebnému spádu děje, ani napětí, které se vine celým vyprávěním, aby nakonec vyvrcholilo naprosto logickým, i když někdy nečekaným rozuzlením.
V případě Beranových povídek však nejde jen o klasické kriminalistické příběhy a mistrné navození sledovaných záležitostí, v souvislosti s autorovým vykreslením situace, místa i aktérů jsou tyto historky povýšeny i na jakýsi přitažlivě čtivý dokument doby ze 30.let minulého století. Myslím, že by si díky všem těmto atributům právem zasloužily nejen opakované knižní vydání, ale i to, aby se staly předlohou filmového zpracování, jako například Četnické humoresky. A Písek by nesporně byl i pro televizní obrazovku báječnou kulisou.
Hanka Hosnedlová
2024 ©