Není úplně běžné, aby se na knize podepsala hned trojice tvůrců se značně odlišnými tvůrčími podněty, principy a zkušenostmi. Je tomu tak u knihy BYTOST JMÉNEM LÁSKA (Epika, 2020, 150 str.), jejímiž tvůrci jsou Jindřich Tošner, Bohumil Ždichynec a Marta Urbanová. Těžko soudit, jaké důvody je vedly k vydání společné publikace. Patrně ryze praktické. Každý z uvedeného trojlístku by si ovšem zasloužil samostatnou sbírku. Společným motivem je – jak vyplývá z názvu – milostný motiv. Převažuje však v sympatrické, poněkud mlhavě nostalgické rovině, což je dáno dlouholetým působením autorů v literaturním světě. Další drobnou komplikací je problematický mix poezie a prózy. A do třetice: Nepochybně kvalitní výtvarný doprovod Vladimíra Pořického, jehož tvorbě dominují zcela odlišné inspirační zdroje, se zařazenými texty koresponduje pouze velice sporadicky. Jindřich Tošner se sobě vlastní hlubokou lidskostí vytrvale navazuje na svou (podle mne) nejlepší sbírku Noční vizita (1996), za rutinní profesní bázi otvírá specifické, zcela neotřelé výhledy do hlubin událostí. Bohumil Ždichynec osciluje kolem filosoficky pojatých zamyšlení a Marta Urbanová znovu potvrzuje, že její doménou se stala povídka. Dokáže na omezeném prostoru navodit svébytné konfliktní situace, plastické postavy nabývají na věrohodnosti a přesvědčivosti, třebaže lámou chleba se značně okoralými kůrkami. Všichni tři jmenovaní zajisté zasluhují pozornost, jejich tvorba by však nesporně dosáhla většího dostřelu v samostatných titulech. Tři druhy kvalitních surovin se nemusejí vždycky stát zárukou kulinářských požitků.
František Uher