Kdo přečte tento příběh

Napsal Obec spisovatelů ČR (») 19. 11. 2020 v kategorii Nové knihy a recenze, přečteno: 138×
2020/kletba.jpg

Jedna z posledních kapitol románu Lydie Romanské KLETBA PODLE JUSTINY (nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2020, obálka Luďka Josky, 359 s.) má v názvu otázku Kdo napíše tento příběh, příběh, který je už téměř celý napsaný. Pro čtenáře je to výzva. Výzvou  je vlastně celý román, už jeho titul: jaká kletba? kdo je Justina? a proč podle? Náruživý čtenář si vzpomene na Irvingův Svět podle Garpa a řekne si, že ho čeká příběh napínavý, vzrušující. Méně zkušenému už první slovo titulu napoví, že se může těšit na luštění záhad, na to, co se vymyká nezajímavému všednímu dni, tomu, co se dá snadno vysvětlit. Je skutečně na světě nějaká kletba? Není to něco mezi nebem a zemí? A co to podle? Ta dlouho utajená Justina je tak mocná, že příběh se děje z její vůle?

     Jsou romány, jejichž závěr potvrdí, že svět je v podstatě dobrý (to v případě, že všecko šťastně dopadlo, zlo bylo dopadeno a potrestáno, láska a pravda zvítězila nad lží a nenávistí), anebo naopak hrozný (příběhy s tragickým koncem, paradoxně potěšující dobré nešťastné duše, že v neštěstí nejsou samy). Román Romanské místo takového stvrzujícího vyústění dává čtenáři jedinečnou příležitost živoucí účasti na pronikání ke smyslu lásky, přátelství, rodiny, obětavosti a odpovědnosti, k nesmyslu, zhoubnému nesmyslu pachtění, chtění zisku, výhod, moci, slávy i utajování, a zejména vražedného nesmyslu válek. V podtitulu je časové určení 1915-2015, tedy sto a jeden rok, z nichž bylo deset krutých let dvou světových válek, ale příběh se vrací až do roku 1866, do roku války prusko-rakouské, z níž si každý pamatuje možná jen toho, co u kanónu stál a furt jen ládo ládoval.

     Celý podtitul románu zní Ze Slezska 1915-2015 (jakýmsi  nedopatřením se podtitul objevuje až v tiráži), a to ujišťuje čtenáře, že příběh není žádná smyšlenka mimo paměť českého, moravského a zejména slezského čtenáře; mimo paměť jen zčásti ještě velmi živou, z větší části už zvětralou a zasutou. A kdyby jen to. Už v Prologu se dočítáme, že středem děje je chalupa Zrubalových ve Svinově. Kdo snad neví, kdeže Svinov, tuto dnešní městskou součást moravskoslezské metropole Ostravy hledat a jakou má historii, věz, že v románě je to lokalitka, malé území na pomezí velkých rozdílných celků, ta pověstná kapka, v níž se zračí, zvlášť ostře v řeznické rodině Zrubalů, protichůdné zájmy, události a osudy aktérů i ubohých obětí velkých Dějin, dějin šílených i krásných, , šťastných i temných; nevypočitatelných. 

     Kdo román Kletba podle Justiny přečte, nedá ho už z ruky; nedá mu to a bude ho číst často znova, aby se víc vyznal v něm i sobě. Jakože se v sobě nikdy definitivně nevyznáme.

Milan Blahynka 
(psáno pro MS Deník)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a třináct