Už v srpnu letošního roku jsem od jihočeského spisovatele Jindřicha Malšínského dostal e-mail, který začínal takto:
...po dlouhé „koronavirové“ době posílám knihu, o které jsem si myslel, že se jejího vydání při svém „požehnaném věku“ nedočkám. Myslím, že s Vaší pomocí se to podaří.
Musím přiznat, že dokument ležel v mé schránce poměrně dlouho, neboť jsem si v té době naložil spoustu práce a zpracovávat jsem jej začal až koncem října. To už musel být autor s trpělivostí u konce a snad i opravdu přestával doufat, že se vydání knihy dočká. O to překvapenější jistě byl, když jsem mu po dvou měsících poslal návrh obálky a následně zalomený text této jeho (zatím) poslední knihy s ujištěním, že do Vánoc jistě vyjde.
Čím mne kniha překvapila a čím ne. Rozhodně mne nepřekvapil literární styl pana Malšínského - jako každá jeho kniha je i tato velmi čtivá, povídky jsou milé, s jemným nádechem humoru a s jednoduchých a přitom překvapivým dějem, a to ať už se odehrávají v tomto, minulém, či předminulém století.
Překvapivý je ale jejich rozsah. Co do množství jich kniha obsahuje rovnou stovku, žádná z nich však není delší než dvě stránky. A já mám krátké povídky moc rád, vždy na nich obdivuji, jak jejich autor, a pan Malšínský samozřejmě není výjimkou, dokáže na malém prostoru vytvořit zajímavý a přitažlivý příběh. (Ukázka povídky Podivné manželství):
Svatba byla skrovná, protože zamilovaná dvojice penězi neoplývala. Magdalena byla do roka v očekávání a společně s manželem se snažila vytvořit děťátku nejlepší podmínky. Čím více se porod blížil, tím víc byla žena neklidnější, nervóznější a své mladší sestře Anně se svěřila, že má obavy z toho nejhoršího. Anna se na naléhání k sestře nastěhovala, aby jí pomáhala a byla jí oporou ve stavu beznaděje, který se ze dne na den opakoval. Své obavy svěřila švagrovi, který pozval svého známého lékaře z okruhu literárních přátel. Ten manželku prohlédl a ubezpečil, že je vše v nejlepším pořádku a nemusí mít nejmenší obavy.
Jakmile začaly porodní bolesti, stahy byly čím dál častější a rodička naříkala a volala o pomoc, přivolala Anna porodní bábu, která - ač se snažila sebevíc - dítě se narodilo mrtvé. Žena po tomto porodu další dítě mít nemohla.
Když smutek odezněl a život v rodině se dostal do normálních kolejí, Magdaleně neušlo, že její sestra je v očekávání a na její dotaz, kdo je budoucím otcem se dověděla, že dítě počala s jejím mužem. Po narození holčičky se dítěti věnovaly obě ženy a v podivném manželství nezůstalo jen u jednoho potomka. Muž nakonec se svou švagrovou zplodil osm dětí, čtyři dcery a čtyři syny, poslední z nich se narodil až po jeho smrti.
O děti se starala až do jejich dospělosti Magdalena, zatímco její o mnoho let mladší sestra se provdala za finančně zabezpečeného staršího muže, spisovatele, novináře a pozdějšího ředitele divadla.
Oním mužem tohoto podivného manželství v první polovině devatenáctého století nebyl nikdo jiný než herec, dramatik a tvůrce národní hymny Josef Kajetán Tyl (1808–1856).
V době „koronavirové“ se seniorům doporučuje stýkat se s co nejmenším množstvím lidí. Řídil-li se tím i pan Malšínský natolik, že seděl doma u počítače a psal tuto knihu, pak musím říct, že to byl velmi dobře a prospěšně využitý čas, jenž jistě prospěl nejen jeho zdraví, ale hlavně nám čtenářům. Neboť co je v této době krásnějšího, než si přečíst příjemnou a pozitivně naladěnou knihu, jakou tato rozhodně je.
Vychází v prosinci 2020, brožovaná vazba, 216 stran A5, 200 Kč.
Dušan Žárský, www.zar.cz
2024 ©